Potopení Titaniku je jednou z nejznámějších a nejdůkladněji prozkoumaných katastrof v moderní historii. Událost se stala v noci ze 14. na 15. dubna 1912 a její průběh je detailně zdokumentován v dobových záznamech, výpovědích přeživších a následném vyšetřování.

Průběh katastrofy

Titanic, v té době největší a nejluxusnější loď na světě, vyplul 10. dubna 1912 z anglického Southamptonu na svou první plavbu do New Yorku. Na palubě bylo více než 2 200 cestujících a členů posádky. Loď byla považována za nepotopitelnou díky své konstrukci a řadě vodotěsných přepážek.

V noci ze 14. na 15. dubna loď plula vysokou rychlostí, přestože posádka dostala několik varování o ledovcích v oblasti. Kolem 23:40 pozorovatel Frederick Fleet spatřil ledovec přímo před lodí a okamžitě informoval můstek. První důstojník William Murdoch se pokusil vyhnout srážce otočením kormidla a obrácením chodu strojů, ale bylo už příliš pozdě. Ledovec rozřízl trup lodi pod čárou ponoru a poškodil šest z jejích šestnácti vodotěsných oddílů. Bylo jasné, že se loď potopí.

Kapitán Edward Smith nařídil posádce připravit záchranné čluny. Těch však nebylo dost pro všechny na palubě – jen 20, které mohly pojmout přibližně polovinu lidí. Zpočátku mnoho cestujících nevěřilo, že by se loď mohla potopit, a záchranné čluny tak odplouvaly poloprázdné. Prioritu měly ženy a děti, což ještě snížilo počet zachráněných mužů.

Po půlnoci se potopení zrychlilo. Přední část lodi se ponořovala, zatímco zadní se zvedala ze vody. Přibližně ve 2:20 ráno se obrovský tlak roztrhl trup lodi na dvě části. Přední část se rychle potopila, zatímco zadní chvíli plula na hladině a pak se také potopila. Z více než 2 200 lidí na palubě přežilo jen 705. Zbytek zemřel v ledové vodě, kde přežití bylo téměř nemožné.

Vyvrácení konspiračních teorií

Potopení Titaniku vyvolalo po celém světě obrovský šok, což dalo vzniknout různým nepravdivým teoriím, které přetrvávají dodnes. Zde jsou ty nejčastější a jejich vyvrácení na základě historických a vědeckých faktů:

1. Teorie záměny lodí. Někteří tvrdí, že Titanic se nikdy nepotopil a místo něj byla potopena starší sesterská loď Olympic. Důvodem údajně bylo pojistné podvodné jednání, jelikož Olympic byl dříve poškozen při kolizi. Tato teorie je vyvrácena mnoha důkazy. Poškozená část Olympiku byla opravena a loď sloužila dál. Vraky obou lodí byly nalezeny a prozkoumány. Vrak Titaniku má jasné identifikační znaky, které ho odlišují od Olympiku. Navíc by takový podvod vyžadoval rozsáhlé spolčení stovek lidí, což by bylo v tehdejší době téměř nemožné utajit.
2. Teorie, že loď potopila německá ponorka. Tato teorie se objevila během první světové války. Je to však nesmysl. Nebyl nalezen žádný důkaz, že by v té době v oblasti operovala německá ponorka, a žádný z přeživších neviděl ani neslyšel torpédo. Zvuk srážky s ledovcem a poškození trupu se naprosto shoduje s tím, co bylo nalezeno na dně oceánu.
3. Teorie, že katastrofu způsobil kapitánova hamižnost a rychlost. Kapitán Smith byl skutečně kritizován za to, že plul příliš rychle i přes varování o ledovcích. Existují spekulace, že chtěl dosáhnout rekordu, i když to není potvrzeno. Rychlost však byla běžná pro komerční parníky té doby a kapitán zřejmě podcenil riziko. Důvodem katastrofy nebylo úmyslné jednání, ale souhru okolností, včetně nepříznivého počasí, vysoké rychlosti a neobvyklé absence měsíčního světla, což ztížilo pozorování ledovce.
4. Teorie, že Titanic byl prokletý. Někteří tvrdili, že se na lodi nacházela mumie, která přinesla smůlu. Tato pověra je absolutně nepravdivá. Žádná mumie na Titaniku nebyla, a tato historka se objevila dlouho po katastrofě jako součást bulvární mystifikace. Potopení Titaniku bylo důsledkem lidské chyby, přírodních podmínek a selhání techniky, nikoli nadpřirozených sil.

Potopení Titaniku je tragická událost, která se stala kvůli kombinaci několika faktorů: lidská chyba (vysoká rychlost a podcenění rizika), nedostatek záchranných prostředků a nepříznivé přírodní podmínky.

Konspirační teorie neodráží realitu a odvádějí pozornost od skutečných historických událostí. Studium této katastrofy pomohlo výrazně zlepšit námořní bezpečnost, včetně zavedení mezinárodních pravidel pro ledovcové hlídky a vybavení lodí dostatečným počtem záchranných člunů.